Loupak.cz - Vtipy

„Máte dost paliva, nebo ne?” dělá si starosti kontrolní věž.
Pilot stručně odpovídá: „Ano.”
„Ano, co?” nechápou na letišti.
Pilot dodá: „Ano, pane!”

Pasažéři vystupují z letadla a jeden se náhle poněkud zakymácí.
„Co je?” ptá se ho přítel.
„Ale, nějak se mi udělalo černo před očima.”
„Z toho si nic nedělej,” poplácá ho starý kamarád po zádech, „taky jsme v Africe!”

Portýr se táhne s kufry až do pátého poschodí a čeká spropitné. Paní se ho ptá: „Kouříte?”
„Ano!”
„Tak s tím přestaňte, celou cestu jste funěl!”

Když je loď na vodě, je to loď. Když je loď na nebi, je to letadlová loď. Když je loď na suchu, je to vrak.

„A to jste toho revizora nepoznala dřív, babičko?” diví se pěkně mastně pokutované stařence vnučka.
„A víš, že ne, děvenko,” přiznává babička. „Sice jsem ho viděla už zdálky, ale celou dobu jsem si myslela, že je to nějakej vychloubačnej federální agent.”

Jednoho dne přijde jedna paní do autosalonu s rozhodnutím, že si musí koupit nové auto. Najednou uvidí vůbec nejhezčí auto ve svém životě. Přijde k němu a sehne se, aby si auto prohlédla zevnitř. Jenže při shýbání si uprdla. Rychle vstala, v rozpacích se ohlédne kolem sebe, jestli ji někdo neviděl nebo neslyšel. To víte, že za ní stál prodavač a uslyšel ji.
Paní přišla k prodavačovi s úsměvem na tváři, aby situaci zamaskovala, tak se zeptala: „Kolik stojí toto nádherné auto?”
Prodavač na to: „No nevím, jak vám to mám říct, ale jelikož jste si uprdla již při prohlídce, tak byste se asi posrala, kdybych vám řekl cenu.”

U zaoceánského letu přijde jeden z cestujících za kapitánem: „Promiňte, ale nezdá se vám, že letíme nějak moc nízko?!”
„Ne, proč myslíte?”
„No, já jen že jsem z okýnka zahlédl chobotnici.”

Zastaví stopařka auto: „Jak daleko je to do Prahy?”
„Slabou čtvrthodinku.”
Po půlhodině: „Jak je to daleko do Prahy?”
„Slabou hodinku!”
„???”
„No, já jedu opačným směrem - do Brna!”

Šofér zastaví stopařce a cestou se jí ptá: „Slečno a to se nebojíte stopovat? Co kdyby po vás řidič něco chtěl?”
„No lepší dvacet centimetrů v těle než dvacet kilometrů v nohách!”

„Arnošte, nechoď na tu sjezdovku,” domlouvá lyžaři před hotelem manželka. „Vždyť už skoro všechen sníh roztál - někde se zabiješ!”
„Neboj,” uklidňuje ji Arnošt. „Beru si vodní lyže.”